Publikováno 16. září 2016
Zřejmě žádný jiný průmyslový podnik se nezapsal do slovníku českého a československého dělnictva tak jako Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD). Chodit do „kolbenky“ se stalo synonymem ranního vstávání do práce.
Historie tohoto podniku se píše již od 50. let 19. století, kdy v roce 1854 založil Čeněk Daněk svou strojírnu. O šest let později vznikla společnost Breifeld & Evans. Tyto strojírenské společnosti se v roce 1872 spojily, světlo světa tak spatřila Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk i spol. Už rok předtím byla založena První českomoravská továrna na stroje v Praze Libni. Obě společnosti se soustředily na strojní výrobu pro potravinářský průmysl, především na oblast cukrovarnictví. Českomoravská měla vedle toho ještě úsek mostáren a všeobecného strojírenství. Důležité je též zmínit, že právě ona byla první společností, která se na území Čech odhodlala ke konstrukci lokomotiv. První vyrobená lokomotiva opustila tovární zdi v dubnu roku 1900. Třetím předchůdcem pozdější ČKD se stal závod Emila Kolbena, který byl zapsán v roce 1896 do obchodního rejstříku pod názvem Kolben a spol, elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. V roce 1898 společnost zakoupila za 435 000 zlatých Živnostenská banka a společnost byla přejmenována na Elektrotechnickou akciovou společnost, dř. Kolben a spol. v Praze, právě přeměna v akciovou společnost s horentním kapitálem ve výši dvou milionů zlatých dala podniku předpoklad pro rychlý rozvoj.
Větší konkurenceschopnost i zvýšené nároky ve výrobě sloučily v roce 1921 Elektrotechnickou akciovou společnost s První českomoravskou továrnou na stroje v koncern Českomoravská-Kolben, akc. spol., fúzí tak došlo k logickému propojení strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Ve druhé polovině dvacátých let se též zostřil konkurenční boj ve starších oborech strojírenství, v Praze šlo zejména o souboj s továrnou Akciové společnosti, dříve Breitfeld-Daněk a spol. I zde došlo k fúzi a tímto se zrodil nový strojírensko-elektrotechnický koncern Českomoravská-Kolben-Daněk, v němž právě Kolben působil jako vrchní ředitel. Koncem dvacátých let došlo ke gradaci konkurence s dalším gigantem československého hospodářství – Škodou.
Temné období pro společnost samotnou, i osobu v čele podniku- jednoho z největších technických mozků české historie Emila Kolbena, přichází v období protektorátu. Kolben byl považován za Žida, přestože se už od počátku dvacátých let k židovství nehlásil a byl aktivní v četných německých spolcích. Jeho majetek byl obstaven a následně arizován. Dne 6. června 1943 byl i přes svůj pokročilý věk 81 let deportován do Terezína, kde o necelý měsíc později zemřel.
Válka se na společnosti odrazila v mnoha dalších ohledech. Dne 1. října 1940 bylo jméno firmy změněno na Českomoravské strojírny, akciová společnost. Jedním z důvodů změny názvu byl právě Kolbenův židovský původ a bylo nepřístojné, aby jeden z nejvýznamnějších hospodářských podniků celého protektorátu byl spojován se Židem. Vedle toho se koncern už ve třicátých letech postupně zapojil do výroby ve zbrojním průmyslu, ve které pokračoval i ve válečném období. ČKD vyráběly v průběhu války mimo jiné stíhače tanků Jagdpanzer 38 Hetzer, které na frontě představovaly efektivní bojový prostředek, jen v roce 1944 jich bylo vyexpedováno přes 1200. Dne 25. března 1945 se tak staly Libeň i Vysočany cílem amerického bombardování.
Velkým milníkem bylo pro ČKD poválečné období. Zavedena zde byla národní správa, podnik byl podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. znárodněn zestátněním. Sledovat potom můžeme i řízenou hospodářskou politiku, kdy byl podnik saturován o další dílčí výrobny z konfiskátů podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. K ČKD tak byly připojeny závody v Modřanech, Děčíně, České Lípě, Rokytnici, po únoru roku 1948 se staly součástí jednotlivých závodů i další drobné podniky – G. Neděla v Jihlavě, v Praze potom společnosti Ignis, Ing. Beutelschmidt a spol, A. J. Doseděl a A. Duda. Tyto „poválečné“ konfiskáty nijak neovlivnily výrobu, ba naopak: spektrum výroby ČKD bylo nezměrné, vyráběly se elektrické točivé stroje, transformátory, točivé a transformátorové svařovací zdroje, přístroje nízkého napětí (nn), vysokého napětí (vn), a velmi vysokého napětí (vvn), rozvaděče nn, rozvodny vn a venkovní rozvodny vvn, rtuťové usměrňovače, trakční výzbroj pro železniční motorové vozy, tramvaje a trolejbusy, železniční zabezpečovací zařízení, signální zařízení pro městskou dopravu, magnety, žíhací a kalicí pece, elektrické spotřebiče pro domácnost, elektrické synchronní hodiny, elektroměry, sekundární relé, zubolékařská zařízení, neonové reklamy a vojenské světlomety. V oboru strojní výroby potom vodní turbíny, odstředivá čerpadla, parní turbíny a turbokompresory. Strojní výroba byla ovšem ze závodu postupně vyčleňována. Postupně docházelo i k dalšímu zužování výrobního sortimentu. Po roce 1948 se zúžil na elektrické točivé stroje, transformátory, přístroje vn. a vvn, rozvodny vvn, rtuťové usměrňovače a měnírny trakční výzbroje.
Jestliže se ČKD po válce vrátila k názvu Českomoravská-Kolben-Daněk, nár. podnik, netrvala tato změna příliš dlouho. Hned na počátku pětiletky totiž národní podnik ČKD zanikl a jednotlivé závody i útvary byly začleněny do nově zřizovaných specializovaných národních podniků. Ve Vysočanech tak vznikl národní podnik ČKD Stalingrad, v Libni národní podnik ČKD Sokolovo. Ani tato organizační struktura nebyla konečná. K dubnu 1958 vznikl oborový podnik ČKD Praha.
ČKD po roce 1989 realizuje především projekty v oblasti energetiky, plynu a ropy a to včetně infrastruktury těchto oborů.
Dosavadní průzkum rezervních fondů přinesl nález šesti různých razítek ČKD, z nichž pět je s nápisem, pouze jedno je grafické, textový přepis je potom následující: MAJETEK a. s. Českomoravská-Kolben-Daněk Libeň, MAJETEK Firmy ČKD-STALINGRAD NÁRODNÍ PODNIK, MAJETEK firmy ČESKOMORAVSKÁ-KOLBEN-DANĚK NÁRODNÍ PODNIK, První českomoravské továrny na stroje v Praze VIII. Majetek automobilního oddělení a nakonec MAJETEK a. s Českomoravská-Kolen-Daněk Ústřední knihovna. Podíváme-li se na obsah knihoven, přikláním se k názoru, že se jednalo o vyřazenou literaturu, která neměla v moderním podnikovém řízení prostor. Zastoupeno je pojednání o ztrátách, o podnikových úsporách, o průmyslovém účetnictví, zastoupen je i sborník z mezinárodního kongresu v Liége k problematice strojírenství. Zásadní otázkou potom zůstává umístění knihovny ČKD, případně otázka, kolik podnikových knihoven ČKD měla. Přestože většina nápisů cílí k libeňskému závodu, ten se stal při reorganizaci národním podnikem ČKD Sokolovo, organizační plány podniku však knihovnu neuvádí. Na její existenci však ukazují přírůstkové knihy s označením „ČKD SOKOLOVO LITERÁRNÍ SLUŽBA 1953“ a „ČKD STALINGRAD Výběr literatury ČKD. Sokolovo. 1954“, „ČKD Stalingrad Technické zprávy ČKD-Sokolovo 1957 7-12“ a ČKD Stalingrad PŘEHLED ČKD SOKOLOVO 1956“. Stejně jako ve většinu případů knih uložených v rezervních fondech, i zde nebyl prozatím v rámci nezpracovaného fondu Národní a universitní knihovna uloženém v Archivu Národní knihovny ČR nalezen žádný předávací protokol k fragmentům knihovny tohoto původního vlastníka.
Poznámkový aparát, kde budou uvedeny zdrojové dokumenty, bude uveřejněn ve sborníku všech medailonků, který plánujeme vydat během podzima 2016. Děkujeme za pochopení.