Publikováno 2. září 2016
(24. 8. 1909 v Obercolmnitz/Sasko - 10. 4. 1945 Königsberg, úředně prohlášen za mrtvého 11. 12. 1954) Horst Böhme byl synem řezníka Maxe Böhmeho a Liddy Böhme roz. Hoyerové. V Drážďanech se učil automechanikem a špeditérem. Později vedl i vlastní obchodní a dodavatelskou firmu. V mládí byl členem několika spolků, jako byl např. Oberland – nástupnická organizace Svazu Vikingů. Zároveň také absolvoval různé polovojenské kurzy např. pod patronací Marine-Brigade Ehrhardt nebo Jungstahlhelm.
Dne 1. 3 1933 vstoupil do NSDAP pod. os. č.: 236651 a do SS s os. č. 2821. Následně se zranil při motocyklové nehodě. Po vyléčení pracoval jako celní disponent v továrně na cigarety. Díky pracovnímu úrazu zde nesetrval nikterak dlouho. Od září 1933 byl přidělen na úřadovnu Gestapa (Geheime Staatspolizei – tajná státní policie) a stal se šéfem Sicherheitsdienst ( SD - úřadovny bezpečnostní služby) v okresu Drážďany a později v Kielu.
Od srpna 1939 začal působit v Protektorátu Čechy a Morava jako zástupce velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby – Befehlshaber der Sicherheitspolizei und des SD (dále BdS), za současného vedení řídící ústředny v Praze – SD – Leitabschnitt Prag. Po odchodu SS-Brigadeführera Stahleckera obě funkce spojil. Jeden z hlavních úkolů SD bylo zpravodajské pozorování všech oblastí života obyvatel protektorátu. I když byl H. Böhme formálně nadřazen šéfu gestapa i německé Kripo (Kriminalpolizei - kriminální policie), často se stávalo, že se mezi těmito vysoce postavenými muži objevila řevnivost hraničící s bojem o moc. Nikdy se nepodařilo tyto drobné konflikty v rámci spolupráce SD a gestapa překonat tak, aby byly oba úřady spokojeny.
Jednou z prvních velkých akcí, kterých se v protektorátu Böhme účastnil, byla nacistická opatření namířená oficiálně proti studenstvu, ale ve skutečnosti proti celé inteligenci a ve svých důsledcích proti všemu českému národu. Tato akce pak využila hnutí lidu k příležitosti 20. výročí vzniku samostatné Československé republiky 28. 10. 1939 a pohřbu zastřeleného studenta J. Opletala.
Úkolem SD bylo podat jasnou zprávu o studentských demonstracích, jejich organizátorech a funkcionářích studentských organizací. Tento rozkaz přijímal tehdejší vedoucí SD Leitabschnitu v Praze H. Böhme. Dne 16. listopadu 1939 pak na 18.00 hod. svolal poradu všech odborných referentů s cílem zjistit rozsah poznatků o uplynulých demonstracích a zprávách o vedení ve studentském hnutí. Protože ale bylo konstatováno, že není k dispozici dostatek ověřených poznatků o původních demonstracích, rozhodl šéf pražského SD pořídit seznam vedoucích činitelů studentů, kteří by pak při výsleších iniciátory označili. Výběrem byl pověřen SS-Obersturmführer Walter Jacobi. Vyvrcholením exekuce pak byla poprava devíti vybraných osob 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách. Došlo také k uzavření českých vysokých škol. H. Böhme se z titulu své funkce podílel i na deportaci více jak 1200 studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen.
H. Böhme je považován za jednoho z hlavních iniciátorů a vykonavatelů těch nejtvrdších a nejkrutějších zásahů proti obyvatelům Protektorátu Čechy a Morava. Pouhé dva dny po nástupu Reinharda Heydricha coby zastupujícího říšského protektora byl 29. 10. 1941 povýšen na SS-Standartenführera. Jeho kolegové ho hodnotili jako mimořádně schopného, ale současně do sebe zahleděného a zakomplexovaného nadutce. Celou svou povahou byl brutální a neštítil se ani těch nejsurovějších aktů proti lidskosti.
Z poválečného vyšetřování výše zmíněného Waltra Jacobiho mimo jiné vyplynulo, že H. Böhme byl členem Nadace Volks und Reich, říšskoněmecké organizace, která měla za úkol vydávat knihy a propagační materiál. Od roku 1942 měla svoji filiálku i v Praze, kde byl jejím prezidentem K. H. Frank. Böhme byl pak členem tzv. užšího výboru. Jeho funkce byla čestná a neplacená, ale jako člen výboru dostával veškeré knihy, které pražská pobočka vydala.
Böhmeho zanícení a aktivita se nejvíce projevily zejména v době II. stanného práva, kdy byl společně s dr. Hansem Geschkem vedoucím všech opatření při likvidaci obce Lidice. Podle dochovaných svědectví dával rozkaz k popravám a zapálení domů a z vlastní inciativy měl zájem na tom, co by mohlo být využito proti osadě Čabárna u Lidic, aby s ní naložil jako s Lidicemi.
Pokud bychom na tragédii Lidic chtěli pohlédnout z perspektivy zapojení H. Böhma, mohli bychom si k ruce vzít např. různé poválečné výpovědi zaměstnanců gestapa. Jedním z těch, kteří mohli nejvíce prozradit, byl např. SS-Hauptsturmführer Harald Wiesmann, který působil od 1. října 1939 až do 30. září 1943 jako velitel služebny gestapa v Kladně a byl spoluzodpovědný za vyhlazení Lidic. V jedné z poválečných výpovědí uvedl, že Böhme: „Přijel do Kladna a řekl, že Gruppenführer Frank nařídil, aby Lidice a ještě jedno město asi 15km severovýchodně bylo úplně zničeno, protože tam strávili noc parašutisté. Tato města měla být úplně zničena a obyvatelé postříleni. Ptal jsem se potom Böhmeho, jak jest to ospravedlněno, na což mi odpověděl: „Jest to ospravedlněno, a vy se nepotřebujete ptát jak.“ (…) Telefonoval potom s Frankem a dohodl s ním během rozmluvy, že jen Lidice, ne ještě druhé město, přichází v úvahu pro vyhlazení. Všechna policejní nařízení musila vyjíti od Franka nebo Böhmeho. Frank byl zástupcem Heydrichovým, a když Heydrich zemřel, byl Frank hlavou Čech a Moravy. Nejméně 20 telefonických hovorů bylo provedeno během této noci mez Frankem a Böhmem.“
Osud malé vesnice a jejích 503 obyvatel byl zpečetěn a začal se naplňovat jen několik hodin po půlnoci dne 10. června 1942. H. Wiesmann uvedl: „Böhme odešel potom se mnou do Lidic, aby dohlížel, že všechno bude provedeno. Böhme dal pak rozkaz prohledati město a vynésti z města všechen živý dobytek, potraviny, stroje a vše ostatní, s čím se dá hýbat. Bylo též nařízeno, že hospodářský vedoucí odvede především dobytek. Vše spěchalo a mělo se tedy provésti v největší rychlosti. Ženy a děti byly shromážděny ve škole. Bylo jim dovoleno, aby si tam vzaly s sebou to, co unesou. Muži byli na otevřeném dvoře jednoho statku. (…) Kolem jedenáctí nebo dvanácté hodiny byly ženy a děti odvezeny v autech do Kladna. Byly potom odvezeny do Prahy buď ještě téhož dne, nebo až druhého, přesné určení nevím. Kolem jedenácté hodiny bylo město vyklizeno. Zatím došlo k případu mužů. Böhme dal rozkaz, aby byli postříleni. To provedla Schutzpolizei. Všichni muži ve městě byli zastřeleni. (…) Böhme přečetl všem mužům, dříve než byli postříleni zprávu, ve které jim bylo řečeno, že musí zemříti, jelikož ve městě byli skrýváni parašutisté. (…) Böhme sám založil oheň v kostele. (…) Böhme odejel do Prahy, když bylo po popravách, to bylo kolem druhé nebo třetí hodiny. Vráti se kolem šesté nebo sedmé hodiny s Frankem. Frank přivedl s sebou členy Arbeitsdienstu z Prahy. Nařídil, aby půda byla srovnána tak, aby na ní rostlo obilí. (…)
Město hořelo ještě příští den. Většina však již shořela večer. Město bylo olíčeno strážemi až do příštího rána. Kamenné zdi, které zůstaly po ohni, byly strženy zákopnickými oddíly. Trosek bylo použito arbeitsdienstem k vyplnění jam a zarovnání celého povrchu.“
Z rozkazu K. H. Franka bylo tohoto osudného dne pod vedením H. Böhmeho a dr. H. U. Geschkeho zastřeleno 173 lidických mužů na zahradě Horákova statku. Ženy a děti byly převezeny do tělocvičny nynějšího kladenského gymnázia. Po třech dnech byly děti od matek násilně odtrženy a kromě několika dětí, které byly vybrány na poněmčení a dětí do jednoho roku byly všechny otráveny výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chełmnu nad Nerrem. Ženy byly transportovány do koncentračního tábora Ravensbrück.
Vyvraždění Lidic byla de facto rituální pomsta. Lidice se lišily od jiných nacisty vypálených obcí. Byla to vesnice, které byla v zázemí, v naprostém středu „ochranného území“ protektorátu. Šlo jim o pomstu, nejenom o exemplární potrestání českého lidu, ale o zásah, kterým měly být Lidice vymazány z mapy, ale také z paměti lidí. Jak již bylo naznačeno, domy byly nejprve vypáleny a posléze ničeny plastickými trhavinami. Likvidační četa zbourala kostel sv. Martina, stejně jako místní hřbitov. Definitivní terénní úpravy byly dokončeny v roce 1943 a po živé obci zbyla jen a holá pláň. Jedno se ale nacistům nedařilo, nikdo na Lidice a jejich oběti nezapomněl. Kdo ale dnes zná skutečné viníky a zosnovatele tohoto činu? Lidicemi ale ještě nic nekončilo. O 14 dní později potkal stejný osud jako Lidice také osadu Ležáky na Chrudimsku. I zde stál v pozadí rozhodování H. Böhme, i když celé akci přítomen nebyl.
H. Böhme žil po událostech v Lidicích dál normálním osobním i pracovním životem. Ačkoliv byl hlášen bytem v Praze – Tróji č. 194, často cestoval do Německa. V červnu 1942 se rozvedl se svojí první ženou a již 2. července téhož roku se v Mindenu znovu oženil. Ačkoliv byl jedním z nejbližších spolupracovníků K. H. Franka, byl údajně díky rozepři s ním přeložen v září 1942 coby policejní atašé do Bukurešti. Od března 1943 vedl Operační skupinu „B“, která působila v oblasti Běloruska a střední části SSSR. Tato jednotka se podílela na zavraždění více jak 200tisíc civilistů. Dále H. Böhme působil od září 1943 jako BdS v Kyjevě a od dubna 1944 byl inspektorem Sipo ve Vratislavi. Odtud byl v srpnu 1944 povolán do funkce BdS v Královci. Zde se dočkal přiblížení východní fronty, když v dubnu 1945 obklíčila město sovětská vojska. V noci z 9. na 10. dubna zbylo v ruinách jen několik málo jedinců či skupinek, které se ještě pokoušely o odpor. Posledním útočištěm se pro velitele stal zámek v historickém jádru města.
Svědectví o smrti H. Böhma poskytl generál Otto Lasch: „Situace byla bezvýchodná a Voigt (velitel pevnosti) se rozhodl k předání zámku kolem půlnoci. Přikázal ještě zůstavším bojovníkům, aby se spojili v malé skupinky a probili se samostatně nepřítelem na západ. Cíl: Pillau (dnes Baltijsk-Kaliningradský záliv). Nikdo tohoto cíle nedosáhl. Většina skupin narazila už při opuštění zámku na nepřítele a byla zničena. Major Voigt měl být ubit. Oberführer Böhme měl být při pokusu o překonání Pregelu na loďce zasažen střelou, měl spadnout do vody a utopit se.“
Tak tedy s největší pravděpodobností, alespoň podle dostupných pramenů, skončil život jednoho z nacistických válečných zločinců, kteří na území Protektorátu Čechy a Morava působili. Zbývá už jen doplnit, že dne 11. prosince 1954 byl H. Böhme úředně prohlášen za mrtvého.
Poznámkový aparát, kde budou uvedeny zdrojové dokumenty, bude uveřejněn ve sborníku všech medailonků, který plánujeme vydat během podzima 2016. Děkujeme za pochopení.