Strana 3.
NÁRODNÍ LISTY

Weizsäcker a dílo

1950 Chystá se: Geschichte der Deutschen in Böhmen und Mähren
Wilhelm Weizsäcker. Hamburg : Flemmings Verlag.

1944Beiträge zur Rechtsgeschichte von Leitmeritz
Otto Wilhelm Peterka, Wilhelm Weizsaecker. Prag : Volk und Reich.

1932Das Graupner Bergbuch von 1530 nebst einem Bruchstücke des Graupner Bergbuchs von 1512
Wilhelm Weizsäcker. Reichenberg : Anstalt für Sudetendeutsche Heimatforschung.

1928Geschichte des Bergbaues in den Sudetenländern
von Wilhelm Weizsäcker. Prag : Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnütziger Kenntnisse ; Reichenberg : Verlagsbuchhandlung Gebrüder Stiepel [distributor].

1927Die Bergbaugesetzgebung in der Tschecho-slowakischen Republik
Von Wilhelm Weizsäker. Warnsdorf : E. Strache.

1920Die Entstehung des böhmisch-mährischen Lehnwesens im Lichte der germanistischen Forschung
von Wilhelm Weizsäcker. S. l. : s.n. 1920

1913Das deutsche Recht der bäuerlichen Kolonisten Böhmens und Mährens im 13. und 14. Jahrhunderte
Von Wilhelm Weizsäcker. Prag : Haase.

Wilhelm Weizsäcker Jeho život
očima kritika

Za války

Naše redakce se pokusila objasnit činnost Weizsäckera za války, vzhledem k jeho neskrývané náklonosti k fašistickým ideám. Jak se nám podařilo zjistit z nejmenovaných zdrojů, Wilhelm Weizsäc- ker se nevěnoval jen odborné a akade- mické činnosti, ale projevoval aktivní činnost i v politických kruzích napo- jených na nacistické Německo.

Již v roce 1935, pouhé dva roky po zvolení Adolfa Hitlera říšským kanc- léřem, vstoupil do strany SdP podporující odtržení Sudet a tuto stranu zastupoval dokonce i u soudu. Za další čtyři roky byl přijat do další podezřelé strany, tentokrát NSDAP, též označovaná jako nacistická strana, a od roku 1939 byl veden i u SA (Stabswache) v hodnosti Obersturm- fuhrer, se kterou se nikdo nechtěl dostat do konfliktu! Za vypjatých sudeto- německých nesnášenlivých nálad,

které se výrazně projevovaly před podpisem Mnichovské dohody, pobýval raději v profašistické Vídni, z obavy o svůj život. Vyplatilo se. Po obsazení Československa německými vojsky čekala Weizsäckera skvělá kariéra. Říšským protektorem byl jmenován děkanem právnické fakulty Německé Karlovy Univerzity, dokonce zde zastával velmi prestižní funkci vedoucího Ústavy horního práva. Po uzavření české části Karlovy univerzity převzal vedení ve funkci komisaře právnické fakulty a provedl zde velmi výraznou čistku v učitelském sboru, která sebou nesla také změny v učebních plánech. Jeho kariéra však nebyla jen růžová. Stálé spory s rektorem Wilhelmem Saurem vedly k jeho opětovnému odchodu do Vídně, kde přednášel na tamní univerzitě. Nicméně štěstěna byla na jeho straně. Za nedlouho byl Saur odvolán a Weizsäcker dostal opět prestižní funkci přímo od říšského protektora Reinharda Heydricha, a to vedení v Nadace Reinharda Heydricha. Byl vybrán jako ideální kandidát pro reorganizaci akademického života fanatickým nacistou Hansem Joachimem Beyerem, členem nacistické strany SS. Z pozice této funkce se významně podílel na germanizaci českého obyvatelstva a samotným Adolfem Hitlerem mu byl propůjčen i Válečný kříž za zásluhy II. Stupně bez mečů.

Weizsäcker po válce

V tomto mimořádném čísle Národních listů, věnované Wilhelmu Karlu Rudolfu Weizsäckerovi zkoumáme veškerou dosavadní činnost profesora, vzhledem ke stížnosti, která na něj byla podána a která se nyní vyšetřuje, aby bylo možné spravedlivě posoudit jeho protistátní činnost ve službách nacistického Německa. I přes provedený rozhovor (strana 2), se pokusíme o jistou spekulaci, která je spojena s dopisy, které nám čtenáři zasílají a kde se potřebné informace nalézají. Získané informace od čtenářů jednoznačně naznačují, že pan Weizsäcker nese velkou vinu na osudu československých vlastenců, kteří položili život za obranu našeho státu. Všichni víme, že metody SS byly velmi nevybíravé a jakékoli náznaky odporu byly trestány smrtí, existovala však vždycky možnost mít svou čest a nevyzradit ty, kteří nasazovali své životy každý den pro naši naději v lepší budoucnost.

Z rozhovoru s panem Weizsäckerem je patrné, že se mu stále daří vyhýbat se zodpovědnosti jen díky popření všeho, co by mu mohlo uškodit a jeho nevina se nedá jednoznačně dokázat. Díky Vám čtenářům, kteří píšete dopisy o jeho zločinech a odkrýváte tak pravdu, je tedy možné podpořit stížnost, která na pana Weizsäckera byla podána. Proto prosíme všechny čtenáře, kteří mají jakékoliv informace o osobě Wilhelma Karla Rudolfa Weizsäckera a jsou ochotni pro vyšší spravedlnost pronést své svědectví, tak aby poslali svůj kontakt na adresu redakce. Synové a dcery hrdinů naší vlasti budou na Vás pyšní, že pomůžete zbavit veřejnost člověka, který svou činností poškozoval zájmy českého lidu a pomáhal německým okupantům v jejich trestuhodné činnosti.

Weizsäcker a pády

Profesor Weizsäcker je znám široké odborné a akademické veřejnosti jako právní historik, avšak jeho činnost politická má daleko větší vliv na jeho životní osudy.

Díky své politické angažovanosti v německých nacistických orgánech, byl nucen opustit v předválečném období Prahu, jelikož by pravděpodobně neunikl zlynčování rozvášněného davu před a také po mnichovských událostech.

Ve Vídni byl skryt až do nástupu nového říšského protektora, který jej opět povolal na Karlovu univerzitu. Zde byl jen krátký čas, jelikož jeho názory byly vyhraněny a silně politicky motivovány a tak se dostal záhy do sporu s rektorem Saurem a odešel učit do Vídně.

Po roce byl rektor odvolán a Reinhardem Heydrichem je profesor Weizsäcker povolán řídit jeho Nadaci a germanizovat české obyvatelstvo.

V závěru války prchá do amerického zajetí, odkud se mu po měsíci daří utéct do Mnichova. V dnešní době se velice spekuluje o podané stížnosti, která by mohla znamenat jeden z dosud největších pádů samotného Weizäckera, jelikož by ztratil svoje jméno a věhlas v pedagogické obci.

S úctou za redakci Národních listů Z.B.

Pro odlehčení vtip redakce:
Víte jaká je trvanlivost jednoho německého Děkana na Právnické fakultě UK v Praze? ... Jeden ustanovený protektorát Čechy a Morava. :-)

Práce vznikla pro projekt Národní knihovny ČR. Vypracovali studenti Barbora Fukárková, Lukáš Konečný, Ondřej Mitrík, Roman Matulík a Zbyňěk Vaculík Kabinetu informačních technologií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Více o projektu na: www.knihyznovunalezene.eu