které se výrazně projevovaly před podpisem Mnichovské dohody, pobýval raději v profašistické Vídni, z obavy o svůj život. Vyplatilo se. Po obsazení Československa německými vojsky čekala Weizsäckera skvělá kariéra. Říšským protektorem byl jmenován děkanem právnické fakulty Německé Karlovy Univerzity, dokonce zde zastával velmi prestižní funkci vedoucího Ústavy horního práva. Po uzavření české části Karlovy univerzity převzal vedení ve funkci komisaře právnické fakulty a provedl zde velmi výraznou čistku v učitelském sboru, která sebou nesla také změny v učebních plánech. Jeho kariéra však nebyla jen růžová. Stálé spory s rektorem Wilhelmem Saurem vedly k jeho opětovnému odchodu do Vídně, kde přednášel na tamní univerzitě. Nicméně štěstěna byla na jeho straně. Za nedlouho byl Saur odvolán a Weizsäcker dostal opět prestižní funkci přímo od říšského protektora Reinharda Heydricha, a to vedení v Nadace Reinharda Heydricha. Byl vybrán jako ideální kandidát pro reorganizaci akademického života fanatickým nacistou Hansem Joachimem Beyerem, členem nacistické strany SS. Z pozice této funkce se významně podílel na germanizaci českého obyvatelstva a samotným Adolfem Hitlerem mu byl propůjčen i Válečný kříž za zásluhy II. Stupně bez mečů.

Weizsäcker po válce

V tomto mimořádném čísle Národních listů, věnované Wilhelmu Karlu Rudolfu Weizsäckerovi zkoumáme veškerou dosavadní činnost profesora, vzhledem ke stížnosti, která na něj byla podána a která se nyní vyšetřuje, aby bylo možné spravedlivě posoudit jeho protistátní činnost ve službách nacistického Německa. I přes provedený rozhovor (strana 2), se pokusíme o jistou spekulaci, která je spojena s dopisy, které nám čtenáři zasílají a kde se potřebné informace nalézají. Získané informace od čtenářů jednoznačně naznačují, že pan Weizsäcker nese velkou vinu na osudu československých vlastenců, kteří položili život za obranu našeho státu. Všichni víme, že metody SS byly velmi nevybíravé a jakékoli náznaky odporu byly trestány smrtí, existovala však vždycky možnost mít svou čest a nevyzradit ty, kteří nasazovali své životy každý den pro naši naději v lepší budoucnost.

Z rozhovoru s panem Weizsäckerem je patrné, že se mu stále daří vyhýbat se zodpovědnosti jen díky popření všeho, co by mu mohlo uškodit a jeho nevina se nedá jednoznačně dokázat. Díky Vám čtenářům, kteří píšete dopisy o jeho zločinech a odkrýváte tak pravdu, je tedy možné podpořit stížnost, která na pana Weizsäckera byla podána. Proto prosíme všechny čtenáře, kteří mají jakékoliv informace o osobě Wilhelma Karla Rudolfa Weizsäckera a jsou ochotni pro vyšší spravedlnost pronést své svědectví, tak aby poslali svůj kontakt na adresu redakce. Synové a dcery hrdinů naší vlasti budou na Vás pyšní, že pomůžete zbavit veřejnost člověka, který svou činností poškozoval zájmy českého lidu a pomáhal německým okupantům v jejich trestuhodné činnosti.

Weizsäcker a pády

Profesor Weizsäcker je znám široké odborné a akademické veřejnosti jako právní historik, avšak jeho činnost politická má daleko větší vliv na jeho životní osudy.

Díky své politické angažovanosti v německých nacistických orgánech, byl nucen opustit v předválečném období Prahu, jelikož by pravděpodobně neunikl zlynčování rozvášněného davu před a také po mnichovských událostech.

Ve Vídni byl skryt až do nástupu nového říšského protektora, který jej opět povolal na Karlovu univerzitu. Zde byl jen krátký čas, jelikož jeho názory byly vyhraněny a silně politicky motivovány a tak se dostal záhy do sporu s rektorem Saurem a odešel učit do Vídně.

Po roce byl rektor odvolán a Reinhardem Heydrichem je profesor Weizsäcker povolán řídit jeho Nadaci a germanizovat české obyvatelstvo.

V závěru války prchá do amerického zajetí, odkud se mu po měsíci daří utéct do Mnichova. V dnešní době se velice spekuluje o podané stížnosti, která by mohla znamenat jeden z dosud největších pádů samotného Weizäckera, jelikož by ztratil svoje jméno a věhlas v pedagogické obci.

S úctou za redakci Národních listů Z.B.